Štítek: nové prostory

  • Předělání prostoru část 2

    Předělání prostoru část 2

    Tak jsem opět po nějaké době zpět. Doufám, že vás to stále baví a zajímá a zajímat bude i nadále. Kdo nečetl předchozí článek Předělání prostoru část 1, tak to může rychle napravit. Každopádně po tom, co jsme vše rozebrali, odvozili a prostor víceméně vyklidili  a dalo se tam alespoň trochu hnout. Jsme mohli začít se „stavebními“ úpravami.

    Nečekejte žádné velkolepé přestavby , přeci jenom jsme potřebovali celý prostor předělat a udělat tak aby byl otevřitelný a zkolaudovatelný jako kavárna, do které se budou lidé rádi vracet, co nejdříve, aby se co nejdříve začala generovat nějaké peníze a neplatil se nájem na prázdno.

    Jako první jsme spolu s Žolí začali s novou výmalbou prostoru, jelikož předchozí fialová s tmavě šedou nám nepřišla příliš útulná, a tudíž musela pryč.  Vybrali jsme jednoduše bílou s tím, že se pak na to ještě něco udělá. Mám přece bráchu umělce, tak tam třeba něco vymyslí.  To jsme, ale nevěděli, že předchozí nájemce, který si to vymaloval na tuhle fialovou a šedou, použil barvu, která se „nedá“ přemalovat.  nejdříve jsme samozřejmě natřeli zdi penetrací a pak jako vždy správně naředěnou barvou, ale pořád ani po třetí vrstvě ne a ne to překrýt. Došlo to až tak daleko, že jsme natírali neředěnou barvou s tím, že když se to sloup tak to alespoň třeba půjde i s tou hnusnou fialovou. . Naštěstí to se nám už víceméně podařilo a zdi už vypadaly fajn.

    Jako další přišlo na řadu sezení a stoly. Rozhodli jsme se, že ty obyčejný bílý židle z IKEA alespoň nějak odlišíme. Tak jsme je ledabyle natřeli na hnědo a s pomocí brusky a šmirglu je trochu zbrousili, aby to nevypadalo jako nový, ale jako časem zašlý a osezený.  Poté jsme ještě koupili dvě staré židle asi za 30 Kč někde v antiku a sezení jsme měli hotový. Se stoly jsme nedělali nic speciálního, jen zbrousili a natřeli. Větší oříšek byly lavice z palet, které jsme jako jednu z mála věcí alespoň částečně využili z vybavení předchozího provozu. Na tuto část jsem zůstal sám. Táta s Žolí odjeli na krátký výlet do Barcelony si trochu odpočinout a užít si taky jen čas pro sebe.  A na nabít taky energii na další práci, což se opravdu čas od času velmi hodí. Jen vypnout a užívat si. Zpět, ale k naší přestavbě.  Problém byl v tom, že byly moc hluboký na sezení, ale jakmile jsem seřízl poslední řadu, tak jsem přišel o špalíky, které celou paletu držely. Musel jsem tedy objevit nějaký spekl nový, třeba z někoho trámku.   Vydal jsem se tedy shánět nějaký trámek, který by tam alespoň nějak pasoval. Ani jsem nepočítal, že bych mohl sehnat něco co by bylo bez větší práce. A co se nestalo, měl jsem takový štěstí, že jsem našel ihned na prvním místě naprosto stejný trámek jako tam byl.  To bylo samozřejmě štěstí jak hrom  a vůbec by mě to ani ve snu nenapadlo. Zpět tedy do práce čas běží a není ho nazbyt.  Vrátil jsem se tedy do kavárny a pokračoval v řezání, broušení a opětovném sešroubování sezení z palet. A musím říct, že mi to docela šlo myslim.  Poté, co jsem vše sestavil mohla přijít na řadu další část a tou bylo natírání. Samozřejmě jsem neklesl k tomu, aby byla celá lavice jednobarevná. Ať žije nekonvenční myšlení  Rozhodl jsem se tedy využít všech možných typů a stylů barev, které jsem měl po ruce. A využil jsem červený sprej, kterým jsme přestříkali lednici, tmavou hnědou používanou na židle, světle hnědou lazuru použitou na stolech a pískově béžový sprej s krupičkou, který jsme používali později s mojí kamarádkou Adél na stříkání log na zeď. A sezení z palet bylo na světě.

    Myslím si, že je toho pro dnešek dost a o tom, jak jsme vše dokončili už příště. Příště vás čeká dodělávky zdí a stavba a úprava baru. A mimo jiné také dovybavení celého prostoru.

    Loučím se s vámi

    Kavárník v Klidu

  • Předělání prostoru část 1

    Předělání prostoru část 1

    Hezké odpoledne vám všem. Jak se stal z IT kluka Kavárník v Klidu už trošku víte (viz. článek Jak to všechno začalo), ale jak to celé Kafe v Klidu vzniklo ještě moc ne. Pokud vás to stále zajímá, tak mě to velice těší a doufám, že bude i nadále. V tom případě se v klidu usaďte, třeba i s šálkem dobré kávy ☕️ a začneme.

    Celé předělávání prostoru začalo o mnoho pomaleji než jako, když se zrodil celý nápad kavárny (v tuto chvíli to ještě Kafe v Klidu nebylo 😊). Jako první se musel vymyslet celkový koncept a řešení celého prostoru, jelikož celý projekt vznikl velmi rychle a bez jakýchkoliv příprav a vizí a ve stavu kterém to bylo jsme to rozhodně nechat nechtěli 😊. A jak mnozí víme bez nějaké vize se cokoliv mění nebo předělává špatně 😁

    Hlavou celého designu a prostorového řešení byla moje soukromá designérka Žoli 😊, která má pro řešení prostor velký cit a dokáže krásně kombinovat věci v prostoru 😉. Přesně tak, aby se člověk i v malém prostoru cítil příjemně a uvolněně. A přesně tohle byla a je hlavní myšlenka celé kavárny. Prvním problémem byla kolaudace, jelikož nám předchozí majitel řekl, že prostor není zkolaudovaný jako gastroprovoz, nýbrž jako prodejna oblečení. Poněkud mne to znejistilo, ale to přece zvládneme nemůže to být nic velkého. 😊 Každopádně o celé kolaudaci někdy příště. 😉 Pište do komentářů, zdali byste chtěli samostatný článek jen na kolaudaci a co všechno je potřeba pro zkolaudování prostoru pro kavárnu. 😉

    Jako první jsme museli rozebrat všechen stávající nábytek a veškeré vybavení odvézt pryč, nebo alespoň odnosit do sklepa. Co se, ale nestalo? Jakmile jsme začali odnášet staré vybavení vinárny, tak si táta roztrhl celý kloub o hranu baru a tím se nechtěně částečně vyřadil z manuální pracovní skupiny. To, ale neznamená, že nepostradatelně pomáhal se zbytkem zařizování jako byla hlavně rekolaudace a veškeré právní a provozní věci. Přeci jenom má v tomto ohledu veliké znalosti a zkušenosti. 😊

    Nakonec jsme všechno rozebrali a naskládali doprostřed místnosti viz. úvodní fotka 😁 a mohlo se začít s opravami zdí a všemi stavebními pracemi. Ale o tom co jsme dělali dál už příště. 😉

    Loučím se s vámi

    Kavárník v Klidu

  • Jak jsem našel prostor

    Jak jsem našel prostor

    Hledání prostoru začalo stejně rychle jako se zrodil celý nápad. Začal jsem tedy hledat dá se říct hned po našem rozhovoru s tátou. 😊 Nejdříve to bylo nic moc, ale neztrácel jsem naději a hledal dál. 😉

    Po nějaké době neúspěšného hledání, když jsem zrovna jen tak ležel doma o víkendu a brouzdám po realitních serverech a na mém oblíbeném Bezrealitky.cz jsem našel malinký prostor na Praze 1 okolo 30 m2, což mi přišlo jako přesně to, co hledám. Rozzářily se mi oči a říkám si: „Že bych měl takový štěstí?”. Čtu si tedy dál popis a najednou vidím ODSTUPNÉ 100 000,- a to mi trošku pokazilo prvotní pocit z hezkého nálezu. Naštěstí se zrovna táta zeptal: „Tak jak to jde? Už jsi něco našel?” Tak jsem mu tenhle inzerát ukázal i s informací, že chtějí odstupné, a tak tedy nevím co si o tom mám myslet. Táta mě, ale podpořil a říká: „No tak můžeš hledat dál, ale zkusit ho můžeme.” Netrvalo dlouho a už tam táta volal jak a kdy bychom se mohli přijít podívat.

    Na prostor jsme se jeli podívat asi den nebo dva po telefonátu s pánem, který prostor pronajímal. Zjistili jsme si, že v prostoru byla vinotéka a pán to ruší. Když jsme přišli pán na nás už čekal uvnitř a mohli jsme tedy jít rovnou dovnitř. Prostor vypadal nějak takto. Což nebylo úplně to, co by se nám líbilo, ale jinak prostor nebyl úplně špatný

    Po asi hodinovém povídání, co jsme se dozvěděli, že vinotéku dělal pán pro přítelkyni, se kterou již není a on na vinotéku nemá čas, jelikož dělá v úplně jiném odvětví. Dohodnuli jsme se tedy, že mu dáme do týdne vědět, a ještě si to rozmyslíme. To se ale pánovi ne moc líbilo a odvětil, že už má stejně zájemce, který si prostor vezme hned a nemá žádné problémy. Řekli jsme mu tedy OK, když si ho vezme druhý zájemce ať nám dá vědět jinak mi se vám ozveme do týdne, zdali si prostor vezmeme nebo ne, máme totiž ještě nějaký prostory, který budou lepší (Žádné jiné prostory jsme samozřejmě neměli 😁)

    Druhý den jsem se vydal na prohlídku okolí. Zjistil jsem, že se tam nachází několik škol jak základních a středních jako třeba gymnázium Jana Palacha, tak i vyšší odborná škola publicistiky, filmová škola Prague film school a tudíž lidé začínají chodit už docela brzo. Zjistil jsem si ceny v okolních podnicích a dělal si poznámky co by bylo dobré udělat, kdy otevřít atd. Po této prohlídce okolí jsem došel k závěru, že tohle je asi to místo co by se mi líbilo. Nebyly tady davy lidí proudící ulicí, ale něčím se mi to tam líbilo a věřil jsem, že mě to tam táhne a mohlo by z toho vzniknout hezké místo pro lokální studenty a lidi kteří pracují v okolí.

    PS. Velmi mi pomohl v ujasnění o co půjde článek Adély Machové z pražírny a kavárny Dos Mundos 10 věcí, které byste měli vědět, než založíte kavárnu článek je velmi dobře zpracovaný a teď po dvou letech za barem mohu i potvrdit. 😁

    O tom, jak jsme prostor začali vlastními silami předělávat, aby z toho vzniklo to útulné místečko až příště. 😉

    Loučím se s vámi

    Kavárník v Klidu

cs_CZČeština