Tak opět po nějaké době zpět se seriálem Příběh kavárníka a Přestavba, úprava, vznik, a to s pořadovým číslem 3 a tím se dostáváme ke konci. Čeká vás tedy dodělání zdí a dodělání baru. No a samozřejmě to nejdůležitější v kavárně a to kávovar.

Začněme tedy od začátku a tím je dodělání zdí. Vymyslel jsem si, že by mohlo být fajn, nastříkat na zdi návrhy log, která jsem si vymyslel. Jelikož jsem byl na to v tu dobu sám. tak jsem vyhodil do pléna, že bych potřeboval pomoc někoho ze svých kamarádů a jako jediná se mi ozval moje kamarádka Áďa, která shodou okolností studovala design na střední škole. Áďa tedy druhý den přišla zrovna, když jsem si vyřezával své testovací šablony na nástřik. A jak to už u dívek a žen bývá . Přišla ke mně a povídá: „Dawe, děláš to úplně blbě. Ukaž já ti to udělám. ” No a jak řekla, tak taky udělala. Zasedla a začala vyřezávat. Opravdu to bylo o poznání lepší. Přeci jenom má šikovnější ruce na tyhle titěrný práce. Poté co Áďa vše vyřezala mohli jsme začít s aranžováním na zeď. Zatím jsme to tam jen lehce přilepili papírovou lepící páskou, aby bylo vidět, jak to asi bude vypadat. A v tu ránu přichází moment, který Áďa do teď popírá, ale je to opravdu pravda. Povídám: „Jak bys to tam udělala? Máš pro to určitě větší cit než já.” Áďa odpověděla: „Mě je to jedno je to tvoje kavárna. Já takový věci neumím. Já ti pomůžu leda tak se stříkáním. To mě na škole moc bavilo.” Tak jsem to tam nějak rozházel po zdi a povídám: „Tak to by šlo. Co ty na to?” To jsem řekl abych ji trochu rozhýbal Áďa na tu zeď chvilku koukala a pak povídá: „Můžu ti do toho trošičku sáhnout? Já si s tím budu chvilku hrát.” Po chvilce přehazování papírů ze strany na stranu vznikl kus zdi, jak už ji znáte teď. „Co ty na to?” povídá. „No to je přesně to, co jsem potřeboval. Jsi vážně šikovná. ” Tak jsme to, co bylo udělaný jen zrcadlově přenesli na druhou polovinu zdi a bylo hotovo. Jak už jsem říkal Áďa mi to do teď vymlouvá, ale celý design a rozvržení nástřiků na zeď vymyslela ona a já jí za to stále děkuji. 

Jako další jsme začali montovat bar. Základem baru jsou obyčejné, ale funkční skříňky z IKEI.  Stavba skříněk z IKEI, jak všichni víme je velká zábava.  Bar jsme vymysleli tak, že tyto skříňky zepředu pobijeme kousky prken, které jsme natřely a nastříkali stejně jako jsou palety na sezení. Poté jsme je jednoduše rozprostřely po předku baru a přivrtali. Jako pracovní desku jsme vybrali dubovou spárovku z Bauhausu, která nám tam sedla, jak se říká „jako prdel na hrnec”, jelikož měla přesně 4 m jak jsme potřebovali.  Desku jsme pak jen natřely nějakým extra pevným a výborným lakem/voskem (čti pevným a extrémně drahým ). Musím tedy říct, že drží až do teď a budu ho opravovat až teď o Vánocích po téměř třech letech. Takže good job!  A hlavní věc, která nesmí v kavárně na baru chybět je samozřejmě kávovar. Ten repasovaný La San Marco model Sprint-e 95. Ihned když mi ho přivezli a nainstalovali, jsme si museli udělat kafčo a ihned nás naplnil pocit, že se už blížíme ke zdárnému konci, když si už můžu dát to kafe ve své kavárně.  Tento pocit nás tedy za chvíli opustil, jelikož stále ještě jsme čekali a řešili rekolaudaci z obchodu s oblečením na kavárnu. O tom, ale napíšu samostatný článek „Jak rekolaudovat prostor“

Loučím se s vámi

Kavárník v Klidu

Každý příběh má nějaký začátek a i tento ho bude mít. 😊 Tak se v klidu usaďte, uvařte si ☕️ a můžeme začít. Všechno to začalo jednoho krásného jarního dne. Konkrétně to bylo začátkem měsíce března 2017, kdy jsem dostal od svého bývalého spolužáka a kamaráda lukrativní nabídku na pozici webového PHP programátora ve firmě kde dělá on.

Jelikož jsem v té době dělal správu IT ve firmě mého táty tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy mohl dělat něco jiného než IT a to co do toho spadá. Mnohokrát jsme se s tátou bavili o nějakém vlastním projektu, že bychom mohli rozjet třeba nějaký e-shop nebo tak něco. Vše, ale bylo stále o IT a technických věcech. Rozhodně se nejednalo o gastronomii. 😊 Ale protože má studijní specializace byla Grafické systémy a tvorba webových stránek a to nebyla u táty má hlavní činnost, tak jsem nad možností dál se rozvíjet ve svém oboru, který mne mimojiné docela dost zajímal, začal vážně přemýšlet.

Po nějaké době jsem svou nabídku sdělil tátovi a ten byl nejprve nadšený, že se více osamostatním a zkusím i jinou práci než v rodinné firmě a začli jsme detajlněji probírat vše možné i nemožné spojené s mou „novou prací“. Firemní benefity, finanční možnosti, atd atd.

Jak už jsem říkal celé to začalo začátkem jara a co všichni kávový nadšenci mají rádi v tomto období? No ano myslíte nejspíš stejnou věc jako já. 😊 Jsou to zahrádky a chození po nejrůznějších podnicích a ani já to neměl a nemám jinak. Tak jsme jednou odpoledne vyrazili do Karlína do všem známé a pro mnoho lidí oblíbené kavárny Můj šálek kávy a tam to celé začalo. Dali jsme si s tátou oba po jednom espressu a něco dobrého na zub a opět jsme se začali bavit o mé pracovní nabídce. Po nějaké době táta řekl: „A opravdu chceš dělat tuhle práci až do konce života? A opravdu chceš sedět celý den s hromadou mnohdy ne moc sociálních chlapů? Ty mi totiž připadá, že nejsi tenhle typ kluka.” a to byl ten impuls ke změně smýšlení o své budoucnosti a otevření se novým věcem i mimo IT. Má odpověď jak už asi všichni čekáte byla NE! „Vlastně asi nechci celý den sedět za počítačem a koukat na hromadu kódu. Chtěl bych si to nechat jako svůj koníček.” V tu ránu táta začal: „No a nechtěl by jsi něco svýho? Třeba něco jako je tohle?” a ukázal do prostoru. Má odpověď zněla „Já na to, ale nemám peníze. Vždyť to neumím, nikdy jsem nic podobného nedělal.” Táta mi na to, ale pohotové odpověděl: „Peníze teď neřeš ty bych ti půjčil a ty by jsi mi to potom splácel. Jen jestli by tě to třeba nezajímalo. Zkus nad tím přemýšlet a ještě to probereme.” No a v tu ránu se ve mě něco zlomilo, jelikož mé rozhodování nebylo vždy úplně rychlé. 😊 Až do teď vlastně nevím co to bylo, vesmír to asi v tu chvíli chtěl, ale hned jsem řekl: „Tak joo. A proč ne? Proč to nezkusit?”

Do teď si z toho dělám legraci, že možná kdyby jsme v tu chvíli s tátou seděli v bordelu tak mám možná bordel, ale určitě by mě to tak nenaplňovalo jako kavárničení. Tak takhle to začalo. 😊 A jak to pokračovalo, jak jsem hledal a našel prostor. Jak jsme ho vlastními silami dotáhli do stavu dle našich představ atd. to až příště.

Loučím se s vámi

Kavárník v Klidu